Andělé
Slovo „anděl“ pochází z latinského „angelus“, jež se vyvinulo z řeckého „angelos“. Obojí znamená „posel“. V křesťanských a judaistických textech se o andělech hovoří jako o božích poslech, kteří vykonávají boží vůli, jménem božím vstupují do kontaktu s člověkem a šíří mezi lidmi jeho učení.
V křesťanství jsou andělé různých hodností nazývání andělskými chóry a ty se dále dělí do tří sfér.
Vedoucími první sféry jsou serafimové, nejvyšší řád andělů. Slovo „serafim“ nacházíme ve starém zákoně a znamená prostě „plamen“.
Nižším řádem než serafímové jsou cherubíni - jsou ve skutečnosti symboly lásky.
Po řádu cherubínu nastupují oraninové, o nich nacházíme zmínky v apokryfních textech Enochovy knihy, kde se o nich hovoří jako o pilných hlídačích božího trůnu, kteří nikdy nespí.
Po těchto třech hodnostech andělů nastupuje druhá sféra, jež se skládá z andělských chórů, dobrých skutků a zvláštních sil.
Úkolem těchto tří hodností andělů bylo přijímat pokyny od serafimů, cherubinů a oraninu a předávat příkazy k práci nižším andělům. Andělé druhé sféry vstupovali do kontaktu s člověkem jen velmi zřídka, jejich povinnosti je po většinu času udržovaly v pevném spojení s nebem, nikoli se světem smrtelníků.
Pravděpodobně nejznámější jsou andělé třetí a nejnižší sféry neboť to byli právě oni, kteří sehrávali roli nebeských poslů, vyřizovali člověku boží přání a často se přímo zjevovali lidem a hovořili s nimi.
První kategorií andělů ve třetí sféře jsou tzv. principálové, kteří dávají příkazy andělům pod sebou, a zároveň fungují jako strážci národů.
Dalšími v pořadí jsou archandělé a po nich přichází řád který je nejblíže lidem, což jsou samotní andělé, kteří jsou ze všech andělů nejpokornější a člověku nejznámější.
Mnozí lidé cítí, že nad nimi bdí andělé a že každý člověk má své strážné anděly, kteří nás neopouští ani v okamžiku smrti, kdy doprovázejí duši do nebe.
